Téda to byl fičák!
Ani jsem nestihla pořádně zaregistrovat a už je tu zase konec roku a já píšu tento článek alá rekapitulace roku 2017.
Nemůžu říct, že to byl špatný rok, i když se staly špatné věci. Nemůžu říct ani to, že rok 2017 byl skvělý rok, i když se stali skvělé věci. Já bych jej asi nazvala neuvěřitelným...
Neuvěřitelným z toho důvodu, že jsem ani netušila, kolik skvělých lidí mě letos podpoří.
Neuvěřitelným z toho důvodu, že se mi splnil můj sen.
Neuvěřitelným z toho důvodu, že se ke mě zády postavili lidé, u kterých bych to opravdu nečekala.
Neuvěřitelným, protože píšu tenhle článek a venku je sníh! To za poslední min. tři zimy nebylo!
A byl neuvěřitelný z mnoha a mnoha dalších důvodů, tak si to asi projdeme postupně, to bude nejlepší. Co říkáte?
LEDEN
Do ledna jsem se vřítila raketovou rychlostí po ošklivém rozchodu. V tu dobu jsem jsem ještě bydlela na vile (to byl dům, co obývalo pár studentů od nás ze školy) a tak jsem prostě přežívala ze dne na den, chodila do bazénu a vzhledem k úžasným lidem, co jsem měla kolem sebe jsem se přes to nějak přenesla.
Ono to taky ani jinak nešlo, protože jsem pár měsíců zpět vydala svůj první Neobyčejný diář a měla jsem práce nad hlavu.
S tím jsem se dostala do soutěže "Soutěž a podnikej" a začal šílený kolotoč - škola, úkoly do soutěže, schůzky, semináře atd.. Jezdila jsem do Prahy, Brna několikrát za měsíc, ale to co jsem se naučila už mi nikdo nevezme.
Soutěž se protáhla na několik měsíců a tak jsem díky tomu i často chyběla ve škole. Né že by mi to vadilo, ale doteď má o mě většina učitelů špatné mínění. Nu což, já si odmaturuju a půjdu si dál po svých. (O Soutěž a podnikej více tady.)
ÚNOR
Ale zpátky k věci! V Soutěž a podnikej jsem se umístila druhá v regionálním kole a až někdy v únoru bylo závěrečné setkání, kde jsem získala svého prvního investora pro svůj Neobyčejný diář! To bylo neuvěřitelné! (O Neobyčejném diáři se dočtete tady.)
Kromě toho jsem dostala za úkol, abych nakreslila na mega obří papír erb, který se bude nadále vyrábět. Zvládla jsem to!
Pár momentek ...
BŘEZEN
Březen se táhl v duchu plesů, tréninků a vystoupení alá světlo a oheň. Nepamatuji se, že by se stalo něco významného. ... Jo tady jsem se vlastně zamilovala podruhé..
Upřímně letošní jaro mělo jakési zvláštní kouzlo. Myšlenkama jsem byla někde úplně mimo a tak kolem mě tohle období tak nějak proplulo..
Odstěhovala jsem se z vily, protože to tam bylo k nevydržení, pane bože nechcete bydlet v zimě!
Ale taky jsem dostala kytici růží od neznámého chlapce a to se jen tak nestane, ne? (O tom příběh tady.)
A vyjeli jsme slavit narozeniny kamarádky na jednu hodně luxusní chatu. Ten večer asi nikdy nezapomenu.
DUBEN
V dubnu jsme byli v Rakousku na horách. Já naposledy. Milovala jsem naše lyžáky a milovala jsem to místo, kam jsme jezdili, milovala jsem kakao s rumem (i když to zní fakt příšerně) a milovala jsem hlavně zvuk křupajícího sněhu pod snowboardem, kde se já stávám ještě víc mnou.
Nevím jak letos, ale příští rok si určitě udělám výlet někam na pořádnou chatu, někoho vytáhnu sebou a budeme si užívat sněhu, pít čajík, číst knížky, odpočívat a hlavně válet se ve sněhu!
(O Rakousku i s videem článek tady.)
KVĚTEN
V květnu jsem doháněla všechnu tu školu, kterou jsem zameškala, ale upřímně zase tolik toho nebylo. Moc toho v té škole vážně neděláme.
Mezitím vším jsem ještě začala pracovat pro jednu firmu, ale nakonec jsem to vzdala, protože jsem to zkrátka časově nezvládala.
ČERVEN
Jen v červnu se asi pomátli a kvůli 2 procentům absence jsem dělala opravné zkoušky. Díky moc za nervy navíc. Dala jsem je samozřejmě.
Ale červen už byl takový pohodový. Venku svítilo slunko, my utíkali z výtvarky dříve a plánovali poslední školní výlet i vodák. ... A tady mi ten hajz zlomil srdce.
ČERVENEC
Vydala jsem se na výlet do Německa, na oddych od všeho a moc se mi to nezadařilo, tak jsem se zase vrátila. (O výletu do Německa i sne moc povedeným videem tady.)
To všechno uběhlo taky nějak rychle, a než jsem se nadála, psal mi kamarád, jestli s nim jedu na víkend do Karlových Varů, o dvě hodiny později jsem už seděla ve vlaku. A to už byl vlastně červenec. (A o spontánním výletu do neznáma se dočtete tady.)
SRPEN
Srpen jsem začala malovat, předělávat a bořit staré iluze a už jsem měla skoro vyrobný nábytek z palet. To byl ten největší boj tohoto roku! Vážně! (Celý článek o tom jak se tvoří nábytek z palet tady.)
Taky jsem si pořídila svoje první auto a jsme spolu vážně roztomilý!
Zúčastnila jsem se Roztoč festu a bavila se německy s mexikáncem. Skoro mě naučil žonglovat a nejspíš mě chtěl zatáhnout na nějaké temné místo a tak jsem radši utekla.
Na konci srpna jsem vytáhla kamaráda a jela jsem ze dne na den na Mácháč. Bylo to skvělé odpoledne a přesně to co jsem potřebovala, jelikož jsem si v srpnu dobrovolně vyzkoušela, jaké to je pracovat ve fabrice. A i když mě to bavilo, není to nic pro mě.
Prázdniny jsme zakončili s kamarády, když jsme vyjeli na hamr na jezeře, ze ktereého jsem se v jeden den vypařila domů a pak jsem se za nimi stejně vrátila. Objevili jsme ty nejdivnější lidi a bar v životě! Nikdy nezapomenu na kluka co se ve 2 ráno rozhodl, že prostě půjde pěšky domů z Hamru do Liberce. ?!
ZÁŘÍ
Tady se mě chytli lehké depky a já měla pocit, že všechno, čeho jsem do teď dosáhla, vzdám. Naštěstí jsem se zase postavila na nohy a začala jsem dávat dohromady Hithit kampaň.
To se ze začátku zdálo také jako nesplnitelný úkol, ale vzdát jsem to nemohla a tak jsem zaťala zuby a pořádně se do toho opřela. Bylo to opravdu náročné období a moje mamča už mě doma posílala do hospody, ať si jdu odpočinout. ?! To už to muselo být fakt špatné...
ŘÍJEN
Zbytek podzima už bylo ve veselejším duchu a já si začala užívat všechny ty barvičky a nechávala jsem se inspirovat. Chodila ven a žila!
Byli jsme natáčet video ke kampani v Olomouci! (O to více tady.)
LISTOPAD
Hithit kampaň se mi podařilo úspěšně dokončit a vlastně jsem ani nečekala, že bude mít takový úspěch. To bylo také neuvěřitelné!
Jenže v tu chvíli začal další šílený koloběh a já neustále jenom komunikovala s tiskárnou, s hithitem, lidmi, emaily, facebookem, instagramem atd..
Já jsem si ten odpočinek, co mi doporučovala mamča, vybrala po svém až tady v listopadu a odjela jsem na výlet do Krkonoš! A bylo to skvělé! (A i o tomto výletu jsem napsala tady.)
Tady se také pomátl náš ředitel a začal rapovat. Musíte mi věřit, že jediné po čem toužím, je z té školy co nejdřív vypadnout!
Tak já se o to tedy s vámi taky podělím.. Teď už je to stejně jedno, hráli to i na Evropě 2 a nejspíš jsme se dostali do všechn novin. Aneb chcete být slavný? Teď víte jak na to...
PROSINEC
V půlce prosince mi dorazily diáře domů a my je museli během jednoho víkendu zabalit, nadepsat obálky, nadepsat archy podacích lístků, nařezat poděkování a odeslat!
Naštěstí mám opravdu asi ty nejlepší kamarády na světě, kteří mi pomohli a od rána do večera jsme makali, abych v pondělí mohla zahltit poštu mými balíčky. Byli faaakt nadšený.
A to že jsou to opravdu ti nejlepší z nejlepších mi dokázali, když mi začali zpívat v hospodě k narozeninám. To bylo také neuvěřitelné. (A o tom se dočtete tady.)
A tím se dostávám až k dnešnímu dni, jelikož zítra odjíždíme na silvestra do Orlických hor a já už se nemůžu dočkat! ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Měli jste také tak šílený rok? Co jste zažili? Napište mi do komentáře! :)
Ani jsem nestihla pořádně zaregistrovat a už je tu zase konec roku a já píšu tento článek alá rekapitulace roku 2017.
Nemůžu říct, že to byl špatný rok, i když se staly špatné věci. Nemůžu říct ani to, že rok 2017 byl skvělý rok, i když se stali skvělé věci. Já bych jej asi nazvala neuvěřitelným...
Neuvěřitelným z toho důvodu, že jsem ani netušila, kolik skvělých lidí mě letos podpoří.
Neuvěřitelným z toho důvodu, že se mi splnil můj sen.
Neuvěřitelným z toho důvodu, že se ke mě zády postavili lidé, u kterých bych to opravdu nečekala.
Neuvěřitelným, protože píšu tenhle článek a venku je sníh! To za poslední min. tři zimy nebylo!
A byl neuvěřitelný z mnoha a mnoha dalších důvodů, tak si to asi projdeme postupně, to bude nejlepší. Co říkáte?
LEDEN
Do ledna jsem se vřítila raketovou rychlostí po ošklivém rozchodu. V tu dobu jsem jsem ještě bydlela na vile (to byl dům, co obývalo pár studentů od nás ze školy) a tak jsem prostě přežívala ze dne na den, chodila do bazénu a vzhledem k úžasným lidem, co jsem měla kolem sebe jsem se přes to nějak přenesla.
Ono to taky ani jinak nešlo, protože jsem pár měsíců zpět vydala svůj první Neobyčejný diář a měla jsem práce nad hlavu.
S tím jsem se dostala do soutěže "Soutěž a podnikej" a začal šílený kolotoč - škola, úkoly do soutěže, schůzky, semináře atd.. Jezdila jsem do Prahy, Brna několikrát za měsíc, ale to co jsem se naučila už mi nikdo nevezme.
 |
| Seminář s advokáty. |
 |
| Na cestě do Brna. |
 |
| Místa, která jsem navštívila byla někdy vážně super! |
Ale zpátky k věci! V Soutěž a podnikej jsem se umístila druhá v regionálním kole a až někdy v únoru bylo závěrečné setkání, kde jsem získala svého prvního investora pro svůj Neobyčejný diář! To bylo neuvěřitelné! (O Neobyčejném diáři se dočtete tady.)
 |
| Na závěrečném setkání. |
 |
| Papír přes celou kuchyň. |
 |
| Ono to sice není vidět, ale to jsou hořící poi. V akci o pár fotek níže! |
BŘEZEN
Březen se táhl v duchu plesů, tréninků a vystoupení alá světlo a oheň. Nepamatuji se, že by se stalo něco významného. ... Jo tady jsem se vlastně zamilovala podruhé..
Upřímně letošní jaro mělo jakési zvláštní kouzlo. Myšlenkama jsem byla někde úplně mimo a tak kolem mě tohle období tak nějak proplulo..
Odstěhovala jsem se z vily, protože to tam bylo k nevydržení, pane bože nechcete bydlet v zimě!
Ale taky jsem dostala kytici růží od neznámého chlapce a to se jen tak nestane, ne? (O tom příběh tady.)
A vyjeli jsme slavit narozeniny kamarádky na jednu hodně luxusní chatu. Ten večer asi nikdy nezapomenu.
 |
| Foto z chaty. |
DUBEN
V dubnu jsme byli v Rakousku na horách. Já naposledy. Milovala jsem naše lyžáky a milovala jsem to místo, kam jsme jezdili, milovala jsem kakao s rumem (i když to zní fakt příšerně) a milovala jsem hlavně zvuk křupajícího sněhu pod snowboardem, kde se já stávám ještě víc mnou.
 |
| Tady jsem docela roztomilá a vypadám tak na 12... Vážně nekecám mně je 19!! (Foto z Čech) |
(O Rakousku i s videem článek tady.)
KVĚTEN
V květnu jsem doháněla všechnu tu školu, kterou jsem zameškala, ale upřímně zase tolik toho nebylo. Moc toho v té škole vážně neděláme.
Mezitím vším jsem ještě začala pracovat pro jednu firmu, ale nakonec jsem to vzdala, protože jsem to zkrátka časově nezvládala.
 |
| Já vám ani nevím jak tahle fotka vznikla ve školním ateliéru... |
Jen v červnu se asi pomátli a kvůli 2 procentům absence jsem dělala opravné zkoušky. Díky moc za nervy navíc. Dala jsem je samozřejmě.
Ale červen už byl takový pohodový. Venku svítilo slunko, my utíkali z výtvarky dříve a plánovali poslední školní výlet i vodák. ... A tady mi ten hajz zlomil srdce.
 |
| Náčrty ze školy... |
 |
| Se asi nikdy nenaučím kreslit uhlem.. Mě to zkrátka nebaví.. |
Vydala jsem se na výlet do Německa, na oddych od všeho a moc se mi to nezadařilo, tak jsem se zase vrátila. (O výletu do Německa i s
 |
| Zahrada tisíce růží. |
 |
| A jela jsem! |
SRPEN
Srpen jsem začala malovat, předělávat a bořit staré iluze a už jsem měla skoro vyrobný nábytek z palet. To byl ten největší boj tohoto roku! Vážně! (Celý článek o tom jak se tvoří nábytek z palet tady.)
Zúčastnila jsem se Roztoč festu a bavila se německy s mexikáncem. Skoro mě naučil žonglovat a nejspíš mě chtěl zatáhnout na nějaké temné místo a tak jsem radši utekla.
 |
| Jediné foto z Roztoč festu... |
Prázdniny jsme zakončili s kamarády, když jsme vyjeli na hamr na jezeře, ze ktereého jsem se v jeden den vypařila domů a pak jsem se za nimi stejně vrátila. Objevili jsme ty nejdivnější lidi a bar v životě! Nikdy nezapomenu na kluka co se ve 2 ráno rozhodl, že prostě půjde pěšky domů z Hamru do Liberce. ?!
ZÁŘÍ
Tady se mě chytli lehké depky a já měla pocit, že všechno, čeho jsem do teď dosáhla, vzdám. Naštěstí jsem se zase postavila na nohy a začala jsem dávat dohromady Hithit kampaň.
To se ze začátku zdálo také jako nesplnitelný úkol, ale vzdát jsem to nemohla a tak jsem zaťala zuby a pořádně se do toho opřela. Bylo to opravdu náročné období a moje mamča už mě doma posílala do hospody, ať si jdu odpočinout. ?! To už to muselo být fakt špatné...
ŘÍJEN
Zbytek podzima už bylo ve veselejším duchu a já si začala užívat všechny ty barvičky a nechávala jsem se inspirovat. Chodila ven a žila!
Byli jsme natáčet video ke kampani v Olomouci! (O to více tady.)
Video ...
LISTOPAD
Hithit kampaň se mi podařilo úspěšně dokončit a vlastně jsem ani nečekala, že bude mít takový úspěch. To bylo také neuvěřitelné!
Jenže v tu chvíli začal další šílený koloběh a já neustále jenom komunikovala s tiskárnou, s hithitem, lidmi, emaily, facebookem, instagramem atd..
Já jsem si ten odpočinek, co mi doporučovala mamča, vybrala po svém až tady v listopadu a odjela jsem na výlet do Krkonoš! A bylo to skvělé! (A i o tomto výletu jsem napsala tady.)
Tady se také pomátl náš ředitel a začal rapovat. Musíte mi věřit, že jediné po čem toužím, je z té školy co nejdřív vypadnout!
Tak já se o to tedy s vámi taky podělím.. Teď už je to stejně jedno, hráli to i na Evropě 2 a nejspíš jsme se dostali do všechn novin. Aneb chcete být slavný? Teď víte jak na to...
PROSINEC
V půlce prosince mi dorazily diáře domů a my je museli během jednoho víkendu zabalit, nadepsat obálky, nadepsat archy podacích lístků, nařezat poděkování a odeslat!
Naštěstí mám opravdu asi ty nejlepší kamarády na světě, kteří mi pomohli a od rána do večera jsme makali, abych v pondělí mohla zahltit poštu mými balíčky. Byli faaakt nadšený.
|
| Tohle byli jen obálky... |
A to že jsou to opravdu ti nejlepší z nejlepších mi dokázali, když mi začali zpívat v hospodě k narozeninám. To bylo také neuvěřitelné. (A o tom se dočtete tady.)
A tím se dostávám až k dnešnímu dni, jelikož zítra odjíždíme na silvestra do Orlických hor a já už se nemůžu dočkat! ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Měli jste také tak šílený rok? Co jste zažili? Napište mi do komentáře! :)
Wow, úžasné fotky! :) A ty z auta? Jsou naprosto boží, skvělá atmosféra! Na jaký foťák jsou focené? :)
OdpovědětVymazatMIA
Děkuji ti ♥ Jsou focené na Nikon D3300 :)
VymazatI přes ten špatný start, jsi podle mě měla moc fajn rok. Můj rok 2017 byl hlavně plný obratů a hledání sama sebe. Každopádně nikdy nezapomenu na dovolenou na Šumavě, která byla prostě nejlepší!
OdpovědětVymazatMěla máš pravdu. :) Je fajn si to takto připomenout. :) Šumava je nádherná, hned bych tam také zase jela, naposledy jsem tam byla jako malá. :D :)
OdpovědětVymazat