Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám tenhle článek zveřejnit, ale nakonec jsem dospěla k názoru proč ne?
Celý můj život se snažím přijít na to, co budu v životě dělat? Co bude náplní, co mě bude bavit celý život? Co mi půjde, v čem jsem dobrá? A čím se chci živit? A vlastně jsem na nic moc nepřišla, až do nedávné doby.
Určitě si pamatujete na 9 třídu na základní škole a vaše rozhodovaní, co chcete dělat? Věděli jste, nebo jste byli tak nerozhodní jako já? Mě to vždy přišlo strašně brzy, aby se člověk rozhodl, co od života vlastně chce. Vybrala jsem si první obor, který mi byl alespoň trochu blízký. Tím je stále grafický design, ale po absolvování letošní praxe jsem zjistila, že mě sice navrhovat baví, avšak mým malým dětským snem bylo vždy navrhovat věci vlastní. Nikdy jsem nevěděla jak na to a tak jsem šla na školu, kde jsem doufala, že mě to naučí. Chyba. Krom toho, že v naší škole nic moc neděláme, jsem si uvědomila, že pokud chci něčeho dosáhnout je to jen na mně. Začal se mi v hlavě zhmotňovat nápad, já se ho chytila a nehodlám se ho pustit. Zjistila jsem, že mě nebaví dělat každý den to samé, do čeho jsem ve firmě prakticky nucena. Nebaví mě stereotyp a nikdy nezačne. Už po 14 dnech jsem věděla, že pokud budu dělat toto celý život, nikdy nebudu šťastná. Rozhodnutí padlo na podnikání. Chci být pánem sama sobě (nebo paní? :D). Chci si čas rozdělovat podle sebe. Je tu spoustu lidí (které obdivuji), kteří se rozhodli vyrazit na cestu jen se sebou. Napadají mě teď v poslední době dvě osoby jednou z nich je THE BLONDIEVERSE - kniha minimalismus, která si nedávno vydala vlastní knihu (ráda bych si jí přečetla) a myslím, že je vděčná, že tento krok udělala.
Dalším mým dětským snem je cestování. Už od malička mám touhu, poznávat svět. Poznávat lidi, kteří jsou mi podobní. A ty nepotkáte, když budete sedět doma, ale přijdou tehdy, když to nejméně čekáte. Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy se můj nejhorší zážitek stal zároveň tím nejlepším v životě.
O cestování píše ANIE SONGE, která mě inspirovala a díky ní jsem si uvědomila, že sny se dají plnit. Máme celkem podobný sen, s tím rozdílem, že ona už svůj sen žije. A já jednou budu taky. Vytvořila jsem si v hlavě plán svého života, a od té doby jsem jistější. Vím co chci, vím kam směřovat. Nenapadlo by mě, že stačí tak málo, jako vytvořit si cíl, abych byla sebevědomější a rozhodnější. Občas asi vážně stačí málo.
Můj plán je asi takový: Za prvé určitě dodělat školu, na vysokou jsem nikdy neměla touhu jít a myslím, že mě už asi ani nepotká. Do té doby chodit na doučování angličtiny (sháním někoho na dopisování či skypovaní samozřejmě v angličtině, kdybyste o někom věděli, budu moc ráda, když mi dáte vědět do komentářů). Po škole se vydat do Anglie, kde si najdu nějakou práci. Navštívím Stonehenge (další dětský sen) a naučím se pořádně plynule mluvit anglicky. Jo držte mi palce :D
A poté podle možností odjet na nějaké snové místo, nejspíš do Indonésie. Thajsko, Bali zkrátka někam na ostrov. Vždycky mě fascinovali ostrovy. A dál nevím, to ponechám zatím okolnostem. Přeci jen jsou to ještě 2 dlouhé roky, než odejdu ze školy. Udělám maturitu a do té doby rozjedu (snad) podnikání. Jsem rozhodná, vím co chci a vím, že jednou dosáhnu všech svých snů.
Vám bych tímto článkem, chtěla říct: Sněte, plňte si své sny, ať jsou jakékoliv. Dělejte v životě to, co opravdu chcete a ne to, co musíte. Je to jen náš život a je jen na nás, jak s ním naložíme. Obklopujte se lidmi, kteří vás mají rádi, kteří vás podporují. Vyhýbejte se, těm co za to nestojí. Ignorujte ty, co vám říkají, že to nedokážete, že na to nemáte. Jen vy víte, co dokážete. :)
Btw.: Nevěděla jsem, co dát k článku za obrázky, ale chtěla jsem něco vlastního. Proto jsem si trochu pohrála s jednou mojí kresbou. Takže dnes trochu neobyčejně, ale snad dobře. :D :)
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Jaké bylo, nebo je vaše rozhodování? Víte, co od života chcete? Nebo ještě stále tápete, jako já do nedávna? :) Podělte se o vaše zkušenosti do komentáře, ráda si je přečtu. :)
Určitě si pamatujete na 9 třídu na základní škole a vaše rozhodovaní, co chcete dělat? Věděli jste, nebo jste byli tak nerozhodní jako já? Mě to vždy přišlo strašně brzy, aby se člověk rozhodl, co od života vlastně chce. Vybrala jsem si první obor, který mi byl alespoň trochu blízký. Tím je stále grafický design, ale po absolvování letošní praxe jsem zjistila, že mě sice navrhovat baví, avšak mým malým dětským snem bylo vždy navrhovat věci vlastní. Nikdy jsem nevěděla jak na to a tak jsem šla na školu, kde jsem doufala, že mě to naučí. Chyba. Krom toho, že v naší škole nic moc neděláme, jsem si uvědomila, že pokud chci něčeho dosáhnout je to jen na mně. Začal se mi v hlavě zhmotňovat nápad, já se ho chytila a nehodlám se ho pustit. Zjistila jsem, že mě nebaví dělat každý den to samé, do čeho jsem ve firmě prakticky nucena. Nebaví mě stereotyp a nikdy nezačne. Už po 14 dnech jsem věděla, že pokud budu dělat toto celý život, nikdy nebudu šťastná. Rozhodnutí padlo na podnikání. Chci být pánem sama sobě (nebo paní? :D). Chci si čas rozdělovat podle sebe. Je tu spoustu lidí (které obdivuji), kteří se rozhodli vyrazit na cestu jen se sebou. Napadají mě teď v poslední době dvě osoby jednou z nich je THE BLONDIEVERSE - kniha minimalismus, která si nedávno vydala vlastní knihu (ráda bych si jí přečetla) a myslím, že je vděčná, že tento krok udělala.
"Pravdou však je, že je to po roce další obrovská změna, kterou už jsem prostě potřebovala. Potřebovala jsem zase vidět smysl v tom, co dělám, kreativně se vybít a najít si směr, který mi bude zase jednou dávat smysl."Tady jako by mi mluvila z duše. Přesně takhle se cítím a chci se tak cítit i po vydání projektu diář (v příštím článku se už vše dozvíte). Chci mít smysl v tom, co v životě dělám. Chci to dělat pro lidi a poslouchat, co jim chybí. Chci, aby vás moje práce bavila, a proto se budu snažit vycházet vstříc všem kritikám a připomínkám, jelikož je to vlastně pro vás, ne pro mě. :)
O cestování píše ANIE SONGE, která mě inspirovala a díky ní jsem si uvědomila, že sny se dají plnit. Máme celkem podobný sen, s tím rozdílem, že ona už svůj sen žije. A já jednou budu taky. Vytvořila jsem si v hlavě plán svého života, a od té doby jsem jistější. Vím co chci, vím kam směřovat. Nenapadlo by mě, že stačí tak málo, jako vytvořit si cíl, abych byla sebevědomější a rozhodnější. Občas asi vážně stačí málo.
A poté podle možností odjet na nějaké snové místo, nejspíš do Indonésie. Thajsko, Bali zkrátka někam na ostrov. Vždycky mě fascinovali ostrovy. A dál nevím, to ponechám zatím okolnostem. Přeci jen jsou to ještě 2 dlouhé roky, než odejdu ze školy. Udělám maturitu a do té doby rozjedu (snad) podnikání. Jsem rozhodná, vím co chci a vím, že jednou dosáhnu všech svých snů.
Vám bych tímto článkem, chtěla říct: Sněte, plňte si své sny, ať jsou jakékoliv. Dělejte v životě to, co opravdu chcete a ne to, co musíte. Je to jen náš život a je jen na nás, jak s ním naložíme. Obklopujte se lidmi, kteří vás mají rádi, kteří vás podporují. Vyhýbejte se, těm co za to nestojí. Ignorujte ty, co vám říkají, že to nedokážete, že na to nemáte. Jen vy víte, co dokážete. :)
Btw.: Nevěděla jsem, co dát k článku za obrázky, ale chtěla jsem něco vlastního. Proto jsem si trochu pohrála s jednou mojí kresbou. Takže dnes trochu neobyčejně, ale snad dobře. :D :)
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Jaké bylo, nebo je vaše rozhodování? Víte, co od života chcete? Nebo ještě stále tápete, jako já do nedávna? :) Podělte se o vaše zkušenosti do komentáře, ráda si je přečtu. :)
Krásný článek a celkově super blog, dávám odběr ^^ :) Jsem na tom podobně .. Je mi 17, přede mnou dva roky gymplu a já jsem hodně na pochybách jestli chci na vysokou. Nejspíš třeba jen na rok, abych mohla využít nějaké možnosti cestování nebo tak. Ale právě Anie Songe, kterou zmiňuješ, mi tohle pomohla si uvědomit. Byla jsem na srazu s ní a Lukášem a došlo mi že jim je 22 a už za sebou mají neskutečný množství práce a zážitků a žijí svůj sen. Většina lidí ve 22 letech sedí na přednáškách na vysoké, nemají praxi, zážitky a kolikrát ani neví co chtějí v budoucnu dělat. A po škole jdou do práce, která je stereotypní, nic nepřináší jim ani okolí, nebaví je a stejně tam zůstávají až do důchodu .. To je noční můra :D Držím palce ať ti tvůj nápad vyjde :) Sama teprve vymýšlím.
OdpovědětVymazatStrašně děkuju ♥ souhlasím, přesně bych nechtěla sedět na přednáškách, mezitím, co bych mohla být někde na nějakém snovém místě, než abych o něm jen snila :D taky přeji hodně štěstí při vymýšlení a správné rozhodnutí do tvého života ^^ :)
Vymazat