Moje cesta, naše cesta?

První objednávky byli dnes odeslané. V nepříznivém počasí odcházím na poštu se skvělým pocitem, jak jsem to vlastně všechno zvládla. Bylo to šílený, ale rozhodně to všechno stálo za to. Nelituji jediného dne, kdy jsem strávila svůj volný čas u obrazovky. Nelituji jediné probděné noci. Stojí to totiž za ten pocit, že dělám něco pro sebe, něco po čem vnitřně toužím (toužím po spoustě věcí). Že se mi něco vede, že tu jsem pro nějaký účel. Nejenom, že mi to vše pomohlo se dostat z toho nejhoršího, co se mi za můj život stalo. Trvalo mi to docela dlouho, ale našla jsem svůj životní sen.

Zrovna v tuhle chvíli mám pocit, že existuje osud. Že máme předurčenou cestu k tomu, abychom byli spokojení.

Pokud dostatečně nasloucháme naší intuici a srdci, musíme jít zákonitě i po správné cestě, která nás dovede ke štěstí.

Kdybych šla na jinou školu, nepoznala bych jaké to bylo změnit se k horšímu, nepoznala bych deprese a ani bych si neoblíbila plavání. Nenalomila bych si obratel a skoliosa by se mi nezlepšila, v neposlední řadě hlavně bych nepoznala, jaké to je vrátit se do svého současného života.
Bez všeho, co se nám děje, bychom si neuvědomovali ty dobré věci, které pouhým okem nespatříme.

Proto jsem optimista. Jak se říká na všem špatném, trochu dobrého. Posunujeme se s tím, co se nám děje. To znamená, že jsem vděčná za všechno špatné, co se mi v životě stalo.
A nemusí to být nutně v našem životě. Když nasloucháme ostatním a jsme dost empatičtí, ovlivňuje nás to podobně jako bychom to skutečně zažili. A ať se obklopíte různými lidmi, všem se pořád bude dít něco špatného a dobrého. Tak už to v životě zkrátka chodí.

Je na nás, pro co se v životě rozhodneme, ale vždy to bude naše cesta, na kterou máme právo být pyšní. To jediné je totiž naše jistota. A měly bychom s naší cestou nakládat, jak nejlépe dokážeme.

A prozatím cítím, že tohle je správné. Proto nadále píšu, i když mi ještě nějakou dobu bude trvat než se zlepším v češtině. Než se naučím správně skládat větu a psát čárky, ale kde je psáno, že je toto nutné, abyste mohli dělat něco, co vás baví. Ať už tu mám nějaké čtenáře či ne píšu, protože mě to naplňuje. Jsem šťastná, když mohu komunikovat s lidmi! :)
Taky chci, aby bylo jasné, že všechno, co dělám a píšu, nedělám kvůli komerci a tak, ale protože mě to zkrátka naplňuje. V životě se chci zdokonalovat a toho nedosáhnu tím, že budu sedět doma a přemýšlet nad tím, jaký by mohl být můj život.
Chci dělat to, co mě baví a o čem jsem snila už delší dobu a teď je ten správný čas na to si začít sny plnit. Chci vyrábět věci pro lidi, kreativně, jak nejlépe dovedu, protože mi přijde líto, tu spoustu nápadů nepřevést z myšlenek do reálného světa.
Buďte sví a objevte svou cestu.

Mějte se a smějte se :) Canli :)