Neštěstí ve štěstí a fotky hotového NEOBYČEJNÉHO DIÁŘE

Zdravím všechny. Měla jsem napsaný dlouhý článek o tom, co se dělo v poslední době, ale přišlo mi to nakonec hrozně depresivní a proto píšu tyhle řádky.
Ve zkratce řečeno, poslední dny nebyly vůbec jednoduché. Zemřela mi kamarádka a hned týden na to jsme jeli na pohřeb. Do psaní mi tedy vůbec nebylo a jak se říká, když nemáš náladu tak nepiš! Stejně to pak stojí za houbičky.
Tu smutnou zprávu jsem se dozvěděla v úterý, ale hned ve čtvrtek mi přišla do života mnohem positivnější zpráva. Diář už jsem poslala k vytisknutí a ve čtvrtek mi psali, že mám očekávat zásilku. Celá nadšená (a zároveň zdrcená ze smutné zprávy) jsem na nic nečekala a hned po škole odjela domů. V pátek nás stejně ve škole nechtěli, takže se mi to alespoň hodilo.
Nevěděla jsem v kolik hodin má zásilka dorazit. Doma byl pouze táta, který pro nás (mě a mamku) kolem 13:00 hodin jel do vedlejšího města (blbé spoje autobusů) a protože by to neměl, kdo převzít máme takový zvyk se sousedy. Necháme lísteček na dveřích, ať to předají sousedům naproti. Poté už si to předáme, co dorazíme domů. Já jsem však přijela domů a lísteček byl stále na dveřích. Pomyslela jsem si, že tu ještě asi nikdo nebyl, jelikož lísteček většinou sundají. No a tak jsem šla čekat. Čekala jsem a čekala. Měla jsem nervy, že to přijde zničený, špatně vytisknutý nebo tak něco. Vážně mi z toho ten poslední týden hrabalo, dokonce se mi o tom i zdálo. A stále jsem čekala.
Když bylo něco kolem osmý hodiny večer, vzdala jsem čekání a šla koukat na televizi (to normálně nedělám). Protože, co je nejlepší když na něco čekáte? Když vám vypadne internet, wifi a celá O2 síť a vám se to čekání zdá nekonečný. A v tu chvíli zazvonil zvonek. Vyběhla jsem, a s úlevou jsem za dveřmi našla sousedku s obří krabicí, která mi oznámila, že je ta krabice už od dvou hodin odpoledne u nich. Takže já tam 5 hodin čekala úplně zbytečně. To se asi může stát jenom mně. :D
Nakonec, ale všechno dobře dopadlo a já si mohla konečně oddechnout, když jsem viděla, jak jsou ty diáře bohovský.
Dnes už mám všechno vyřízený, zjištěný. Zítra odjíždíme do Chorvatska a hned, co se vrátíme, jdeme oznámit zahájení prodeje. Oficiálně si tedy budete moc diář zakoupit od 1. října 2016. Cena je 300 Kč + poštovné. Taky tak nesnášíte poštovné? :D

• A pro ty, co nečetli předchozí články. Jedná se o diář, na kterém jsem pracovala přes půl roku. Všechno v něm je kreslené ručně, vyfocené a převedené do počítače. Vydávám jej na vlastní náklady a ne není to zrovna levné. :D Ale pevně věřím, že prodám všech 100 kusů.
  Před půl rokem jsem se dotazovala lidí, co jim vlastně v diářích schází. No a podle odpovědí vznikl tento diář. Je v něm více místa, volné stránky pro poznámky a každý měsíc je jinak graficky zpracovaný. Dále jsem vybírala pár vtipných svátků jako je den suchého zipu, den ufo, den trpaslíků a mnoho dalších. Nechybí ani České státní svátky a dále také Polské a Německé. Pro nás (lidi z pohraničí) je to velice užitečné. Ani nevíte, kolikrát jsem se trefila do německého svátku a jela vesele do Německa a ouha, všude zavřeno.
  Je černobílý, protože je určen pro kreativce, kteří si jej vyzdobí podle sebe nebo ne. A nakonec je diář vyzdoben malými obrázky jako jsou kaktusy, vesmír, sušenky, auta atd. To je snad vše.

A teď už tedy slibované fotky! :)

Budu ráda, když mě podpoříte. Budete sdílet Neobyčejný diář mezi své přátelé, ukazovat jej v práci či ve škole. Chtěla bych, aby se dostal do správných rukou všem kreativcům, lidem, co potřebují více místa a lidem, co ocení ručně kreslený diář, na kterém jsem strávila více jak půl roku. Ale neskutečně mě to bavilo a chtěla bych v tom pokračovat i další roky. Co já vím, třeba se mi to i povede a nebo ne? To záleží na vás. :) Děkuji všem za podporu a hezké vzkazy, co jste mi psali. ♥

Dejte mi vědět do komentářů, jak se vám diář líbí? Jestli mě to stálo za tu dřinu a jestli se můžu těšit na to až je k vám budu posílat. :)

Mějte se a smějte se :) Canli :)