V poslední době se často setkávám s různými názory. Jsou to názory na spoustu oblastí v životě. A co často sleduji, jsou to také názory převzaté od někoho jiného.
Naše společnost má některá pravidla zakořeněná tak hluboko, že už nad nimi neumíme ani uvažovat a říct si "proč je to vlastně špatné?" Stále jen opakujeme to samé dokola, ty samé chyby a jsme nešťastní z toho, že to takhle funguje, ale nedokážeme se sami postavit na nohy a udělat přesný opak.
Jdeme s davem jako ovečky, ale pak se objeví vlk.
Proč se na nás společnost dívá jako na blázny, když si i jako dospělí, ze sebe dokážeme udělat srandu. Dokážeme bláznit a hrát si jako děti. Jsou děti také blázni? Nejsou... ale společně je omlouváme, že z toho nemají rozum. A není lepší mít z toho rozum a stejně si užívat?
Proč jsme špatní, když se stále bavíme s bývalým přítelem?
Už automaticky, když se s někým rozejdeme, musí být ta ona osoba špatná. Naše přátele už napadá, co špatného provedl, že se tak stalo.
Ale třeba nic neprovedl a my se s onou osobou zkrátka rozhodli ukončit naší společnou cestu, protože se už navzájem nemáme kam posouvat nebo nám to už tak neklape v domácnosti. Zároveň si však stále máme, co říct a radit si na cestách i odděleně.
A třeba také něco provedl, ale jsme odpouštějící osoby a vyříkali jsme si to.
Nevidím důvod, pak nenávidět člověka, se kterým jsme něco prožili nebo byl součástí našeho života, jenom proto že naše společnost naznačuje, že je to špatné.
Proč nemůžeme některé věci dělat podle sebe, aniž bychom museli poslouchat, že se to takhle nedělá. Kdo kdy udal pravidla, jak co má každý dělat? Máme každý dvě ruce, dvě oči, uši nohy atd... a každý máme stejné možnosti. Jo vlastně ne..
Myslíte, že říkat postiženýmu člověku, co například nemá ruku dává nějaký smysl věta "To se takhle nedělá na to musíš mít ruce dvě!" asi ne co? On si stejně najde svůj způsob, jak dosáhnout cíle. A je snad proto špatný? NENÍ! Často bývá obdivován, za to jak si dokázal poradit.
Takových příkladů existuje spousta! Ale to co se tu snažím říct je, abychom neodsuzovali nikoho za to, co dělá a jak to dělá. Neznáme jeho pocity ani jeho okolnosti.
Každý člověk je sám přesvědčen, že to co dělá je správné. A nebo si uvědomuje i to, že to je špatné, ale pravděpodobně na to přišel sám.
Podporujme své přátele, přítele, rodinu, příbuzné, náhodné kolemdoucí, neznámé,.. v bláznivostech a všech šílených nápadech, které mají.
Ona taková podpora nejenom rozvíjí naši osobnost, ale i ducha v cokoliv věřit.
Věřit v nás.
Věřit v nekonečno! ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Naše společnost má některá pravidla zakořeněná tak hluboko, že už nad nimi neumíme ani uvažovat a říct si "proč je to vlastně špatné?" Stále jen opakujeme to samé dokola, ty samé chyby a jsme nešťastní z toho, že to takhle funguje, ale nedokážeme se sami postavit na nohy a udělat přesný opak.
Jdeme s davem jako ovečky, ale pak se objeví vlk.
Proč se na nás společnost dívá jako na blázny, když si i jako dospělí, ze sebe dokážeme udělat srandu. Dokážeme bláznit a hrát si jako děti. Jsou děti také blázni? Nejsou... ale společně je omlouváme, že z toho nemají rozum. A není lepší mít z toho rozum a stejně si užívat?
Proč jsme špatní, když se stále bavíme s bývalým přítelem?
Už automaticky, když se s někým rozejdeme, musí být ta ona osoba špatná. Naše přátele už napadá, co špatného provedl, že se tak stalo.
Ale třeba nic neprovedl a my se s onou osobou zkrátka rozhodli ukončit naší společnou cestu, protože se už navzájem nemáme kam posouvat nebo nám to už tak neklape v domácnosti. Zároveň si však stále máme, co říct a radit si na cestách i odděleně.
A třeba také něco provedl, ale jsme odpouštějící osoby a vyříkali jsme si to.
Nevidím důvod, pak nenávidět člověka, se kterým jsme něco prožili nebo byl součástí našeho života, jenom proto že naše společnost naznačuje, že je to špatné.
Proč nemůžeme některé věci dělat podle sebe, aniž bychom museli poslouchat, že se to takhle nedělá. Kdo kdy udal pravidla, jak co má každý dělat? Máme každý dvě ruce, dvě oči, uši nohy atd... a každý máme stejné možnosti. Jo vlastně ne..
Myslíte, že říkat postiženýmu člověku, co například nemá ruku dává nějaký smysl věta "To se takhle nedělá na to musíš mít ruce dvě!" asi ne co? On si stejně najde svůj způsob, jak dosáhnout cíle. A je snad proto špatný? NENÍ! Často bývá obdivován, za to jak si dokázal poradit.
Takových příkladů existuje spousta! Ale to co se tu snažím říct je, abychom neodsuzovali nikoho za to, co dělá a jak to dělá. Neznáme jeho pocity ani jeho okolnosti.
Každý člověk je sám přesvědčen, že to co dělá je správné. A nebo si uvědomuje i to, že to je špatné, ale pravděpodobně na to přišel sám.
Podporujme své přátele, přítele, rodinu, příbuzné, náhodné kolemdoucí, neznámé,.. v bláznivostech a všech šílených nápadech, které mají.
Ona taková podpora nejenom rozvíjí naši osobnost, ale i ducha v cokoliv věřit.
Věřit v nás.
Věřit v nekonečno! ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Okomentovat
Děkuji všem za komentář, připomínku, názor nebo vaši podporu ♥