Šílené prázdniny

Mmmm ... Moje prázdniny?
Říkala jsem si, že bych vám o nic mohla říct více, ale to byla opět taková smršť, že jsem ani nestačila vstřebávat jednotlivé momenty. Co si budem.. Uteklo to jako voda a já se musela naposledy vrátit do toho pekla jménem škola. Nebo že bych se na tu vejšku opravdu zkusila přihlásit?! Odbíhám!

Chtěla jsem si asi i zavzpomínat, jak to byly šílené, krásné, depresivní, unavující ale opravdu boží prázdniny. I když mi z nich zbylo jen pár fotek, budu na ně vzpomínat ještě dlouho.
Tak jdeme na to už!

Dalo by se říct, že mně začalo volno už někdy po 20. červnu. Naše škola už to nějak nehrotí a jestli v naší třídě ty poslední dny bylo víc jak 5 lidí, tak to byl rekord.
A začalo moje výletování.
Započali jsme ho naším školním výletem se třídou, na který se už každoročně přidávají i jiné ročníky. A my jsme rádi. Čím víc lidí, tím větší zábava, že jo!
Klasika Mácháč, pivní pong, fotbálek, zábava a srandičky.

To je ta naše střelená partička. (Já jsem to malý (ne)roztomilý brejlatý nalevo)

Následoval jeden malý výlet do Jablonce nad Nisou, kam jsem nejspíš vůbec neměla jezdit. Má intuice mě zradila a tam se podělalo víc věcí než mělo. Načež jsem následujících 14 dní neměla chuť vůbec nic dělat a vlastně jsem pořádně ani nevěděla co mám vlastně dělat. Do teď to nevím. :D
Ale pojďme dál...

V mém životě už asi ani není možné abych něco nedělala a tak jsem odjela na týden do Německa.
Říkám si oni se ty myšlenky ustálí, když budu daleko. Neustálili... ale já aspoň prožila skvělý týden.
Bydlela jsem u jedné starší paní s pánem a znám se s nimi už nějakou dobu, takže to byla pohodička.
Článek o německu si můžete přečíst ZDE.

Jedno foto z Německého pokoje.

A jedno video. 

Prosím omluvte tu kvalitu, je to spíše taková moje vzpomínka, první video nahrávané zrcadlovkou a v programu se mi to zmenšilo a teď to má kvalitu level 9999.

A to by nebylo ono, kdyby se mi zase něco nepřihodilo. Z německa jsem musela odjet dříve kvůli zdravotním problémům. Takže z plánovaných sedmi dní jsem tu byla jen čtyři. Už si začínám zvykat na tu různorodost, co mi život přináší.

Vrátila jsem se domů a měla v plánu, pracovat na pokoji a rozebírání palet. Článek o nábytku z palet si můžete přečíst TADY.

Přikládám video pro pobavení.

Pár dní jsem tedy byla doma a pak mi přišla nečekaná zpráva a já se během dvou hodin sbalila a vyrazila na vlak. Jela čtyři hodiny a v 23:00 jsem stála na nádraží v Karlových Varech. Nevěděla jsem, co mě čeká, ale bylo to boží!
O tomto sponntáním výletě jsem také psala, čtěte HIER.

Jediné foto, které z toho víkendu mám.

Video mám stále zaseklé v programu, ale snad se ho jednou dočkáte. :D

Byly dny, kdy bylo krásně a já jenom tak chodila na louku a užívala si sluníčka, vnímala vůni květin a taky se snažila ohlídat toho mého praštěného psa, aby zase nezdrhl. 

No a pak následovaly dny, kdy mělo pršet a já měla šílené nápady, jako že si natočím video s poi v bouřce. Tak video sice mám, ale ten slejvák, co jsem zažila cestou domů, kdy jsem běžela jak o závod. Běžela poslepu, jelikož kapky připomínali spíše vodopády, tekoucí po mém obličeji jako Niagáry. 

Navíc! Aby toho nebylo málo, že jo?! Po tom co jsem se konečně usušila, převlékla a dala sušit všechno oblečení, si můj často zapomínající mozeček vzpomněl, že mám dokořán otevřené okno. Běžela jsem sice jak o závod do schodů, ale ani to nepomohlo. Skáza už byla vykonána. Přes půlku pokoje voda. Výborně!

Taky jsme byli sbírat borůvky a naše už klasické "Haló, haló" (z krtečka) s mamčou co na sebe voláme, když nevíme, kde jsme, je víc než vtipné. 

Jak málo stačí k mé radosti? Kyblík od hořčice, špinavá pusa a plný žaludek borůvek!

Mezitím vším jsem jezdila na tajné výlety, o kterých nikdo neví. Sebrala jsem se a jela. Nemusela jsem se nikoho ptát zda můžu. To miluju!

Poikovali jsme a užívali přítomné chvíle, která už zase pominula.

Během těchto výletů jsem také přišla o brýle. Asi karma. Byly mi rozsednuty a já tak byla donucena si koupit nové.

Následně jsem u sebe měla návštevu na víkend a vlastně o té vám víc říct nemůžu. Bylo krásné počasí, dobrá nálada a všechno bylo fajn.

Tato fotka je jediná z toho víkendu a i když se tam tváříme s Berrym jak pes a pánička, (to zní jak pánvička) líbí se mi.

Na 14 dní všichni odjeli z domu a já měla naplánováno už dlouho, že budu předělávat.

To ráno jsem byla ještě v Praze a když jsem se asi v 10:00 dostala domů pustila jsem hned do toho. Do oběda bylo vše přikryté a připravené na malování. Moje obědy v ty dny vypadaly nějak takhle...

Rýže, cuketa, okurka, rajče a miminalismus od Martinky.

Po obědě jsem už malovala a odpoledne jela slavit narozky kamarádky. Druhý den (sobota) jsem malovala znovu a navečer jsme jeli na vystoupení. Třetí den (neděle) jsem vstávala brzy ráno a začala uklízet. Odpoledne jsme jeli do Jablonce nad Nisou na baseballový zápas. 

Kupodivu jsem si to malování vážně užívala.

Během týdne jsme si pak dali s kamarádkou a kamarádem soukromou mini párty. 

A tak šel čas dál a když jsem myslela, že mám na nastěhování nových věcí ještě týden, tak jsem zjistila, že za tři dny nastupuju do práce. Ouch. 

Na všechno jsem se vykašla a šla si užívat poslední dny volna. 

No a já začala chodit do práce a už nebylo tolik času. Ranní, noční, odpolední mě sice zabíjela, ale já se snažila nějak udržet naživu. O víkendech jsem samozřejmě odjela zase pryč. Tentokrát na akci PAF Artfest v Jablonci nad Nisou, kde jsem zůstala přes víkend a vrátila se domů až pozdě večer a za čtyři hodiny jsem zase vstávala do práce. Vyčerpanost!

Během týdne jsem doháněla, co jsem nestíhala. Dělala weby a tvořila.

Další víkend jsem se vydala na Roztoč fest (což je festival, kam se sjíždějí různí umělci z celého světa), ale dost věcí už bylo dost vyhrocených a já měla šílené bolesti, které se mi vrátili po nějaké době a nikdo neví, co s nimi.
Zůstala jsem proto jen jeden den, ale i ten jeden den stál za to. Bavila jsem se s mexikáncem německy a skoro mě naučil žonglovat!

Fotka z roztoč festu.

Během cest z nočních jsem měla až moc veselou náladu a tak se stávalo, že jsem si cestou zpívala nebo fotila krásy okolního světa. I když jsem byla utlumená a unavená, pořád jsem si dokázala všímat.

Mezitím tím vším šílenstvím jsem postupně uklízela pokoj a začínalo to vypadat k světu.

Tady byly ještě prázdné stěny.

Na konci týdne po noční jsem si řekla, že si udělám ještě výlet. Po třech hodinách spánku jsem se sebrala a jela za kamarádem na Mácháč. Vypadalo to, že bude ošklivo, ale nakonec z toho byl nádherný den. Vyfotili jsme fotky, já si zatočila s ohněm, natočila si video a cestou domů jsem dvakrát zabloudila. Takže takový můj klasický výlet.

Ty černé špinavé nohy jsou od těch ohnivých poi. Dělejme jako, že tam nejsou...

Když se ještě naskytlo krásné počasí. Seděla jsem na zahradě a sbírala třeba rybíz. To je taky takový můj oddechový chill.

A když bylo ošklivo kreslila jsem své myšlenkové pochody. 

Během víkendu u nás ve městě proběhla tradiční akce, na kterou se sejde vždy celé město. My jsme se především těšili na Kabát revival. Po chvilce kdy jsme zjistili, že to před pódiem moc nežije jsme s hrůzou zjistili, že přímo pod ním sedí důchodci na lavičkách. No chápete to?

Rozhodli jsme se, že to trošku rozjedeme! Nakonec se nám skutečně podařilo roztancovat publikum a dokonce máme i fotku (bohužel je mázlá), jelikož jsme vlezli na pódium ještě když všichni řvali "Ještě jednu, ještě jednu!" Vidělo nás celé město a tím jsme to tam zabalili a spakovali jsme se na soukromou párty.

Na konci prázdnin jsem dělala taxikáře na Hamr na jezeře a rovnou jsem tam s kamarády zůstala. Říct, že jsme slavili konec práznin je asi blbost a tak řeknu, že jsme prostě slavili, že jsme! Byla šílená zima a my neměli ani oheň, jelikož jsme na místo dorazili až pozdě večer. Ale přežili jsme...

Druhý den jsem jela domů na otočku doklidit nějaké věci (to je tak když nestíháte vlastní život) a večer jsem se za kamarády vrátila. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat.

Už uběhlý večer jsme se rozhodli, že navštívíme místní "diskotéku" alá bar. Jelikož jsme byli v kempu a nikdo z nás nečekal, že se někam půjde. Všichni jsme měli převážně tepláky a mikiny. A teď si představte partu lidí, jak si to takhle nakráčí do docela slušného baru, kde byli všichni vymóděný. Naše klasika. 

Kluci samozřejmě začali balit něaké holky, které (jak jsme později zjistili) na tom myšlenkově asi nebyli úplně v pořádku.
Jedné bylo 17 a nejspíš si chodila šňupat na záchod nějakou drogu a ta druhá se v 21 rozváděla, měla malý mimčo a cucák na krku. Nemluvě o tom, že nám všem vyprávěla, že když pije, tak se jí roztahujou nohy. V tu chvíli jsme se začali všichni vzdalovat. 

To jsme si ale moc nepomohli. Stojíme u auta a z ničeho nic za náma přijde cizí boy a nadává "Tady všichni akorát vyvolávají hádky, se na to tady můžu vy*rat" (měl ruku obvázanou kapesníčkem a šátkem) a z ničeho nic přidal "Kudy se jde do Liberce?"

Odpovídáme: "Tudy a pak doleva a pořád po hlavní silnici." a ukázali jsme na silnici táhnoucí se do lesa." "A za jak dlouho tam budu?" otázal se. Začali jsme se smát a říkáme "No když teď vyjdeš, tak zítra před obědem bys tam mohl být." Ještě chvilku opakoval tyto dvě otázky, jako by nevěděl jestli ho někdo třeba nezastaví. A pak to vzdal, už nic neřekl, jen se otočil a vyšel vstříc tmě.
Opravdu by mě zajímalo, kde skončil.

Další kdo za náma byl Lexa, co nebyl Lexa, ale měli jsme mu tak říkat a nikdo nepochopil. Povídal si s námi asi 20 minut a dalších 10 minut se omlouval, že otravoval.

A jediný kluk (říkali jsme mu kravaťák, jelikož měl na sobě celou noc sako), který se nám líbil v onom baru, byl o několik hodin shozen do škarpy naším kamarádem (ale z dobrého úmyslu tvrdil!).

O těch dvou holkách už se raději zmiňovat nebudu, jelikož to byl extrém sám o sobě. A věřte na to nemáte žaludky! 

Poté co jsem si konečně v pokoji udělala místo, můžu točit i tam. Ačkoliv ten malý strop není ideálka, ale who cares?

A tím jsem zakončila své mega brutálně úžasně šílené prázdniny. 

A vydala se do posledního ročníku své šílené školy. 

Pokud jste to dočetli až sem nebo alespoň doprohlédli obrázky, tak Vám gratuluji. Já jsem tenhle článek psala dva dny, ale vím, že až si ho za rok přečtu, tak budu vědět, jak to byly super prázdniny.

Jaké jste měli prázdniny či dovolenou vy? :) Máte taky šílené zážitky? A baví vás tenhle styl článků? 

Mějte se a smějte se :) Canli :)